Nahota nebývá přijatelná

Být sama sebou pro mě znamená hodně. Upřímná, autentická a hrající podle svých pravidel. Přesto to v určitém období nešlo. Přes všechny snahy být sama sebou jsem nakonec podlehla tlaku a raději si oblékla „slupku“ druhých.

Navenek jsem působila fádně a nevýrazně, ale v myšlenkách mi proudila krásná, barevná a neotřelá melodie. Okolí to však nezajímalo. Skoro vždycky byl po mě vyžadován pouze jeden unylý tón. Držet se rytmu a perfektně zvládat zachytit struny bez ohledu na kvalitu.

Přesto jsem milovala pestrost a nedokonalost. Umožňovala mi hledat nové cesty, probouzela ve mně chuť hledat nová řešení, pracovat na sobě a rozvíjet se. Krok za krokem se stávat více sama sebou…

Přála jsem si té slupky zbavit jednou provždy!

Plývání energie na to být někým jiným bere spoustu sil i sebeúcty

Znít to prostě, přesto jsme většinou vedeni k pravému opaku. Od dětství je nám vštěpováno: „Seď rovně. Takhle se to drží. Přestaň tak dovádět. Kluci přece nebrečí. Hraj si, ale jen tak, aby to vyhovovalo nám a potom ti budeme říkat, že jsi hodná holka.“

Systematicky se učíme být v souladu se svým okolím, ale už nevěnujeme pozornost tomu, jak být v souladu sami se sebou. Soustředíme se na potřeby druhých tak moc, až přestaneme vnímat ty svoje. Nebýt sám sebou však znamená neustále vynakládat spoustu energie a sil. Může to dojít tak daleko, že se úplně vyčerpáme a ztratíme i radost ze života. Mě moje myšlenky na to, že nežiju život podle svých představ, pálily už tak moc, že jsem došla do bodu, kdy jsem se chtěla raději zhroutit, než v tom dál pokračovat. Chtěla jsem shodit všechny ty slupky, kterými jsem se obalila a konečně vystupovat sama za sebe, bez ohledu na to, jestli budu nebo nebudu přijatá.

My se však bojíme rychle se obnažit. Neustálým vlivem vnějšího okolí nechceme odkrýt to, co si nosíme uvnitř. Raději plýtváme energií na to, být takoví, jací nejsme..

Proč tak neradi mluvíme o svých silných stránkách a raději podsouváme ty slabé?

To je opravdu k pláči, i bez cibule…. a dokonce někdy jdeme tak daleko, že se za své přednosti i stydíme.
Bojíme se, že by naše přirozenost mohla být pro někoho palčivá?
I to je možné!

Lpění na našich nedokonalostech nám pak brání v cestě k větší sebedůvěře. Pokud sami sebe považujeme za nemožné, pravděpodobně se v našem okolí nachází také spousta lidí, kteří nám tento názor také potvrdí. Často děláme i to, že si stanovujeme určité podmínky. „Až zhubnu, někoho si najdu apod.“ Pak se domníváme, že nás druzí teprve budou brát nebo nás mít rádi. Pravda je taková, že k tomu, aby nás druzí přijímali a náš život nabral příznivější kurz, nemusíme být perfektní. Z naší praxe víme, že lidé nás mají většinou rádi úplně z jiných důvodů než si my myslíme, že nás mají rádi.

Lpění na našich nedokonalostech nám pak brání v cestě k větší sebedůvěře.


Naučte se dotýkat svých talentů. I když se tak zbavíte všech svých slupek a budete si tak trochu připadat nazí, zaplaví vás pocit, který chcete mít navždy.

Rozhodnout se dotýkat sám sebe je často těžší než dotknout se druhých. Jako bychom si často přáli, aby za nás někdo převzal tu „pomyslnou“ kytaru, odehrál naše představení a my zůstali někde v pozadí, kde si jen přejeme posbírat ovace a slávu, pro níž jsme nebyli ani schopni dojít, protože to pro nás bylo tak „palčivé“ osobní téma, že jsme si raději ty „slupky“ (=pohled ostatních na nás) vrstvili, než abychom začali ty „slupky“ odkrývat a došli k pochopení, proč nejsme schopni své vlastní představení odehrát.

To je však zkušenost, která je nepředatelná a každý si k ní musí dojít sám. Proto chvíli trvá, než se přes všechny ty vrstvy proloupeme k vnitřku. A sundat jednu vrstvu většinou nestačí… Jak z toho ven? Začněte se na sebe a život kolem dívat optikou kvalit, nikoliv nedostatků. Čemu dáváte pozornost, to totiž roste. A tak je to i s Vámi.

Soustřeďte se proto na sebe a své sebepoznání. Pomoci Vám mohou následující otázky:

  • Jaké jsou moje nejlepší schopnosti?
  • Při jakých činnostech ztrácím pojem o čase?
  • Jaké vlastnosti na mě oceňují druzí?
  • Je to, čemu věnuji čas, v souladu s tím, po čem toužím?
  • Co bych v životě udělal/a příště jinak, kdyby nějaké příště bylo?
  • Jaké postoje nebo názory mi brání jít si za svým snem?

Vaše Sandra Maršíková a Lenka Mazalová


Pojďme společně sundat ty vrstvy s 🧭Talentkompas.cz a přestaňme slzet uvnitř sebe samých.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *